A jsme opět u toho: je evidentní, že naše školství nefunguje dobře. Vždyť o tom čteme vlastně neustále. Ale čtou to také lidé, kteří rozhodují?
Matematikové tvrdí – spolu s ostatními – že „v žácích je potřeba probudit jejich vnitřní zvídavost“. A že začít se změnami by se nejspíš mělo na pedagogických fakultách, resp. tam, kde jsou vychováváni budoucí učitelé. Jiné hlasy dodávají, že školství musí reagovat na současný digitální věk. Nejlépe tím, že digitální vzdělávání začnou používat seriózní instituce, a nikoli jen ty se špatnou pověstí. S vědomím, že off-line a on-line metody musejí zůstat v rovnováze, neboť ta je klíčovým předpokladem pro současné dobré vzdělávání.
Ale jde to jaksi pomalu a ztuha. Setrvačnost procesů je veliká. Možná je lepší snad ani nečekat na systémové změny a v rámci možností konat – tak, aby děti nebyly školní docházkou znechuceny. Příkladem, který podporuje vzývanou zvídavost, budiž třeba tábor, na který se nezapomíná. Do té doby nezbývá než se hořce pousmát nad údajným citátem Marka Twaina: „Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.„
